Jdou tři muži za sebou do nebe a svatý Petr se začíná ptát, jak umřeli.
První povídá: „Přijdu si takhle o dvě hodiny dřív domu z práce a chci nachytat nevěrnou manželku. Prohledám celý byt, a najednou vidím jen konečky prstů na balkóně na zábradlí. Tak se naštvu, vezmu kladivo a toho nevděčníka sem bacil kladivem do prstů. No ten se samozřejmě pustil. Naneštěstí dole stěhovali matrace. Ten chlap teda spadnul na matraci a ještě tak buzerantsky zamával, jako že je všechno v pohodě.Tak jsem vzal ledničku a hodil jsem jí po něm.No a z té radosti, že jsem ho zabil, jsem dostal infarkt.“
Druhý povídá: „Zalejvám si takhle kytky v osmém patře. Jedna byla trošku dál, tak jsem se naklonil, no a ta konev plná vody mě nějak převážila a už jsem letěl dolů. Naštěstí jsem se chytnul zábradlí u balkonu ve čtvrtým patře. Najednou přiběhnul nějakej blbec s kladivem a praštil mě to prstů. Naštěstí dole stěhovali matrace a tak jsem spadnul do nich. Akorát, že pak po mě ten chlap hodil lednici. No a tak jsem umřel.“
Třetí povídá: „Sedím si takhle nahý v lednici....
Další vtipy z kategorie
Pan Hrádek sedí u křižovatky a chytá lelky. Přijde k němu pocestný a ptá se, která cesta vede do Bezdružic. Hrádek jen zašilhá okem doprava.
„Tak tohle jsem ještě neviděl,” povídá kolemjdoucí. „Dám vám stovku, když mi ukážete ještě větší lenost, než je tahle.”
„Dobře, strčte mi tu stovku do kapsy!”
-
+


25. 12. 2011
Co zastaví padání vlasů?
Podlaha.
-
+


25. 12. 2011
Jeden čas nám na gymnázium chodily biologii suplovat praktikantky. Tak jednou jedna vešla do třídy a donesla písemky, které jsme psali minulou hodinu. Když jsem viděl, že je pokládá na stůl bez zjevného úmyslu ukázat nám je, ozval jsem se, nevědíc co říkám: „Paní profesorko, nerozdáme si to?”
Chvíle mrazivého ticha. Pokusil jsem se zachránit, co se dá: „Teda... ty písemky!”
Co vám mám povídat, větší průser si ani nedovedete představit.
-
+


25. 12. 2011
Včera mě potkalo štěstí! Přišlo se se mnou rozloučit...
-
+


25. 12. 2011
Starý kamarád si po letech stěžuje bývalému spolužákovi: „Jsem chudý jak kostelní myš.”
„Cože?” podiví se přítel. „Ty jseš katolík?”
-
+


25. 12. 2011
Nejnespravedlivější věcí na životě je způsob, jakým končí. Život je těžký, zabírá Vám spoustu času a co dostanete na konci? Smrt. To je nějaká odměna?
Představte si, že by to šlo obráceně:
Nejdřív zemřete. Potom nějaký čas žijete v domově důchodců, dokud Vás nevyrazí, protože jste moc mladí. Dostanete zlaté hodinky a půjdete na 40 let do práce, kam budete chodit do té doby, než budete dost mladí na školu. Pak už to jede jako po másle - alkohol, holky, drogy, večírky... Vysoká škola, střední škola, základka. Stanete se dítětem, hrajete si, nemáte žádnou zodpovědnost. Stanete se miminem. Postupně zapomenete chodit a vrátíte se do bříška. Posledních devět měsíců vás máma bude nosit a nakonec skončíte jako... orgasmus!
-
+


25. 12. 2011
„Vy jste malíř?”
„Ne.”
„Že máte takovou výstavní kravatu...”
-
+


25. 12. 2011
„Naši na mě asi chtějí napsat barák,” oznamuje kámošovi Tonda, „tak to abych pomalu šel podat inzerát, že prodám barák s kuchařkou a zahradníkem!”
-
+


25. 12. 2011
„Nestydíte se - takový mladý a žebrá!”
„Kdo žebrá - copak nevidíte moji pistoli?”
-
+


25. 12. 2011
„Kukačko, kolik mi zůstává života?”
„Uk - uk.”
„Co to znamená?”
„Že už dva roky žiješ zbytečně.”
-
+


25. 12. 2011